Jak vznikají belgické pralinky a odkud se vzaly?

Belgické pralinky mají pověst po celém světě. Jsou to malé čokoládové skvosty, které přitahují nejenom svojí výjimečnou chutí, ale i krásným dekorativním vzhledem. Už v samotném otevírání krabičky tkví kouzlo – váháme, kterou pralinku si vybrat a přemýšlíme, jaké chuťové tajemství v sobě asi jednotlivé kousky skrývají. Každá pralinka je totiž unikát. Každá v nás rozehraje jinou chuť i pocit.

Jak pralinky vznikají?

Z dnešního pohledu je výroba pralinek velmi jednoduchá. Do formy se nalije čokoláda a nechá se vytuhnout pouze tenká vrstva kolem stěny formy. Pak se dosud tekutá část čokolády vylije, dutina se vyplní náplní, zalije čokoládovou „záklopkou“ a po dokonalém vytuhnutí se vyklepne hotová pralinka z formy.

 

 

Výroba může probíhat napůl ručně, jak to dosud praktikují v mnoha malých rodinných podnicích v Belgii, anebo pomocí automatické výrobní linky. Princip je však víceméně stejný a v obou případech je výsledkem nevšední čokoládové potěšení.

Čí to byl nápad?

Ukrýt malé tajemství v podobě lahodné náplně do čokoládové krusty napadlo poprvé Jeana Neuhause, jehož rodina se výrobě čokolády věnovala celý život. Všechno započal již jeho dědeček, původem Švýcar, který opustil roku 1857 svou vlast a usadil se v Bruselu. Zde si otevřel obchod, v němž mimo jiné prodával sladkosti, lékořici a kousky čokolády.

Se synem Frederikem pak později začali vyrábět čokoládu ve velkém, u které upřednostňovali vysoký obsah kakaa a minimální množství cukru. Tak vznikla jejich firma Confiserie et Chocolaterie Neuhaus-Perrin.

 

 

V roce 1912 dostal pak jejich nejmladší následník Jean Neuhas geniální nápad plnit čokoládu krémy, likéry či oříšky. A to byl vůbec prvopočátek výroby pravých belgických pralinek, které byly pojmenovány na počest francouzského maršála hraběte du Plessis-Praslin. Ten byl totiž ve své době gourmentskou legendou a také o jeho kuchaři se šíří historky, že měl být oním, kdo pralinky vynalezl.

Po boku Jeana Nehause s výrobou pralinek začal i Řek Léonidas Kestedikis, jehož pralinky dostaly jméno Leonidas, které patřilo nejen jejich výrobci, ale také legendárnímu řeckému králi. Němec Joseph Draps zase začal vyrábět bonbóny pod názvem Godiva. Tito tři muži jsou také s počátky slavného belgického odvětví nejvíce spojováni.

V návaznosti na tradiční výrobu těchto čokoládových pamlsků pak vzniklo nespočet rodinných podniků i firem, které se dodnes snaží stejně jako značka Emoti lahodné poselství belgických pralinek šířit dál.